Cestování vertikálně
V Puškinově státním muzeu výtvarných umění pokračuje výstava s názvem „Mezi nebem a zemí“, který je zcela v souladu s prezentovanými lepty Rembrandta Harmense van Rijna, Francisca Goyi a prací Vasilije Chekrygina a Eduarda Steinberga. Tito umělci žili a pracovali v různých dobách a kulturních prostorech, ale spojuje je témata křehkosti pozemské existence (všechno pomine) a věčnosti (zbláznění), která v jejich tvorbě prorážejí díky vhledu poskytnutému těch, jejichž jméno není vzato nadarmo.
Rembrandt (1606-1669). «TŘI STROMY». Stojí sami ve viditelné prázdné krajině jako tři poutníci, kteří sestoupili z nebe před praotcem Abrahamem. Biblický význam čísla tři spočívá například ve třech poklonách, třech kněžských požehnáních, třech dnech půstu před přijímáním. Slovo „Trojice“ není v Bibli, má svůj původ v pravoslavné víře, kde Bůh je Trojice. Otec (myšlenka), Syn (slovo), Duch svatý (čin). Lepty brilantního Holanďana Rembrandta jsou umělcovými hlubokými úvahami o lidském Bohu, věčném a pomíjivém.
Goya (1746-1828). Vynikající španělský malíř, který bojoval s démony, kteří ho pronásledovali celý život. Zároveň měl Goya velký úspěch u žen. Jednou byl pro svou lásku krutě zbit, načež uprchl do Itálie. Jak víte, Goya trpěl vzácnou vážnou nemocí, která nemohla zanechat otisk na jeho práci. Série leptů od Goyi je satirou na politické, náboženské a společenské řády. Někteří badatelé se domnívají, že odrážejí Goyovy sny, jeho noční můry a halucinace. Lept „ŽENA V KONĚ“ vypadá jako z říše snů: pohádkový kůň byl pravděpodobně uchvácen krásou mladé ženy.
Vasilij Čekrygin (1897-1922). Jeho dílo je některými badateli uznáváno jako jedinečný fenomén výtvarného umění let 1910-1920. Umělec vytvořil velkolepé obrazy, které se při transformaci rozpouštějí v proudech světla. Zaujala mě myšlenka filozofa Fedorova: vrátit život všem minulým generacím, ale on sám strávil v našem světě pouhých 25 let. Vzkříšení podle Chekrygina je vítězstvím nad TEMNOU, opozicí proti CHAOSU VÁLEK a vírou v NESMRTNOST duše. Měl fanatickou, nadpřirozenou touhu po práci, předvídal vzácnost dnů, hodin a minut, které mu byly přiděleny.
Eduard Steinberg (1937-2012) je představitelem druhé vlny ruské avantgardy. Téma smrti, pro něj jedno z nejdůležitějších, nabyl v kontextu umírající vesnice Pogorelovka — ČERNÉ NEBE, ČERNÉ SLUNCE, ČERNÉ OKNO. «Odjel jsem z Moskvy do Tarusy přes Paříž,» napsal. Toto místo bylo pro Steinberg cílem i výchozím bodem. Vznikla zde raná díla: „Tarusa Landscape“, „Autoportrét“, „Sewing Time“. Podle něj byla „Tarusa vhodným místem pro nového Van Gogha“, tedy pro něj. Od poloviny 50. let se stal útočištěm lidí umění a vědy. V Taruse se objevili Nikolai Zabolotsky, Ariadna Efron, Boris Balter, Joseph Brodsky. Atmosféra Tarusy určovala pohyb uměleckých rešerší Eduarda Steinberga.
Neobvyklá výstava „Mezi nebem a zemí“ vám díky dílům velké čtyřky – Rembrandta, Goyi, Chekrygina a Steinberga umožní vydat se na cestu pěti stoletími. Tato cesta je unikátní v tom, že v první vrstvě se pohybuje horizontálně a v hloubce, pokud se přiblížíte k jádru, se pohybuje vertikálně.
Svetlana Telyatnikova-Nikabadze, foto Vladimir Orekhov