Dotek historie

Od vítězství ve Velké vlastenecké válce uplynulo 67 let. Dnešní děti, mladší generace, se učí historii země z učebnic, které ji vyprávějí povrchně a někdy ne úplně přesně. Pro většinu mladých současníků nemají slova „Velká válka“ žádný skutečný význam. Ale abychom poznali a zapamatovali si lekce historie, nestačí jen studovat lekce o „historii země“. Porozumět duchu tehdejší doby je možné i v mladém věku pouze tím, že se dotkneme živého důkazu minulé doby. Jde o příběhy o válce veteránů, kterých je bohužel rok od roku méně a méně a jedná se o muzejní exponáty – hmotné doklady strašlivé války. Ale ve větší míře může člověk pomoci pocítit realitu dávných událostí tím, že se zapojí do pátracích prací a kousek po kousku obnoví autenticitu historických faktů. Abstraktní pojmy tak získají viditelné obrysy, dějiny vlasti se stanou živým pramenem pro mladé současníky a neztratí se propojení mezi generacemi.

Z iniciativy Rady veteránů Borovska v čele s V.I. Bogacheva a ortodoxní mládežnický oddíl Borovského regionu pod duchovním vedením Hieromonka Macariuse (Komogorova), obyvatele Borovského kláštera sv. k sedmi památníkům v okrese Iznoskovsky v regionu Kaluga.

Před odjezdem z Borovska se všichni účastníci náletu shromáždili na náměstí u Věčného plamene, kde se konalo malé shromáždění. Byli zde zástupci městské rady veteránů, členové městského klubu DOSAAF, členové pátrací skupiny mládeže, zástupci ortodoxního oddílu mládeže v čele s Hieromonkem Macariem (Komogoroff), obyvatelé kláštera Pafnutiev – opat Siluan (Žučkov), mnich Maxim (Smirnov), asistent místokrále pro interakci s ozbrojenými silami, novicové kláštera, zástupci Bojového bratrstva veteránů afghánských a čečenských válek vedených Yu A. Chuviltsovem, vojáci ze záložního centrálního velitelského stanoviště Strategic Raketové síly města Balabanovo, studenti školy č. 1 města Balabanovo, 1. a noosférické školy Borovsk se svými mentory, studenti Technické vysoké školy města Ermolino, obyvatelé Borovska, jejichž příbuzní zemřeli na Kaluze země, zástupci tisku a televize.

Řečníci na shromáždění hovořili o morálním a vzdělávacím významu „Memory Watch“, který se koná ve městech a vesnicích Ruska na počest Velkého vítězství, v rámci kterého se provádí skutečný nálet. Je příznačné, že mezi účastníky akce byli zástupci všech generací – od školáků až po veterány. Vždyť jen díky kontinuitě – od dědů po vnoučata – máme možnost dotknout se historie naší vlasti, alespoň v malé míře pocítit realitu vzdálených událostí.

Několik kovových baněk bylo naplněno zeminou z památníku Borovsk, načež delegace vyrazila na velký autobus, několik aut a doprovodných vozidel s ruskými státními vlajkami.

Země Iznoskovskaja, sousedící s Moskevskou a Smolenskou oblastí, se stala posledním útočištěm pro statisíce našich vojáků. Jsou mezi nimi i obyvatelé Borovska. Ale jen několik z nich dostalo důstojný pohřeb s plnými vojenskými poctami. Pro některé hrdiny, jejichž jména byla známá, přišla posmrtná sláva okamžitě, zatímco pro jiné dosáhla o desítky let později. Stalo se tak díky víře, trpělivosti a tvrdé práci hledačů, jejichž početné týmy léta pracují na hledání bezejmenných hrobů. Jejich pečlivá a tvrdá práce umožnila obnovit jména stovek ruských vojáků, kteří zemřeli na bojištích. Díky jejich úsilí se otevírají nové pamětní pomníky s hromadnými hroby. Borovská delegace toho dne navštívila sedm takových památníků.

Vedoucí správy Iznoskovského okresu se setkal s obyvateli Borovska a poskytl jim doprovod.

První na cestě byla obec Kalinovka, kde se u pomníku podávalo lithium, jako u všech ostatních památníků. Poté se účastníci akce setkali ve vesnici Iznoski, kde místní veteráni zavzpomínali na válečná léta. Poté cesta procházela vesnicemi Zubovo, Orekhovnya a Igumnovo. Posledním bodem cesty byl hromadný hrob u vesnice Ivanovskoje, poblíž loveckého zámečku hluboko v lese, takže jsme se tam museli dostat po pásových klínech. Ani tyto exotické dopravní prostředky ani únava dne ale účastníky závodu nezastavily. I naši veteráni snadno a s mladistvým nadšením přesedli do nových vozidel, která brzy všechny dopravila do cíle.

Jeden pocit, jak se později ukázalo, zachvátil ty, kteří museli kvůli nedostatku místa v dopravě cestovat lesem pěšky. Byl to úžasný pocit blízkosti vojenského dění, jako bychom šli po stopách vojáků, kteří v těchto lesích bojovali už v roce 42. Zdálo se, že těsně před námi procházela po blátivé mokré cestě rota unavených vojáků, vyčerpaných zimou a válkou. V lednu 42 během bojů utrpěly sovětské jednotky vážné ztráty. Poblíž Kalugy se z obklíčení vynořovala jedna z armád spojených zbraní a začala protiofenzíva našich jednotek.

A najednou se po úzké mýtině otevřela sluncem zalitá mýtina. Na něm je na vysokém podstavci majestátní pomník padlým vojákům. Areál památníku je obehnán plotem a pokryt dlaždicemi. Vše je dobře udržované a čisté. Po obvodu jsou umístěny mramorové desky s četnými jmény válečníků. V tomto hrobě je jich pohřbeno asi dva tisíce. K poslednímu znovupohřbení 947 vojáků do tohoto komplexu došlo v roce 2008.

Stejně jako na jiných místech se zde sloužila pohřební litanie a na hromadný hrob byla rozsypána zemina přinesená z borovského památníku. Ostatně i zde, stejně jako v jiných hrobech, mohou ležet ostatky boroveckých vojáků. (Jména některých z nich jsou přesně stanovena.) Doufáme, že hrstka rodné borovské země „zahřeje“ mrtvé krajany.

Poté veteráni a všichni účastníci náletu povečeřeli, při které zavzpomínali na vojáky, kteří „leží tady a všude. »

Pozdě večer se účastníci závodu vraceli domů a přivezli si s sebou baňky se zeminou z Iznoskovských hrobů. Na Velký den vítězství, 9. května, bude tato půda navezena k památníku Borovsk a rozprášena na hromadný hrob.

Nika Vedeneva