Hvězdné nebe nad hlavou

Immanuel Kant (to. Immanuel Kant ; 22. dubna 1724 – 12. února 1804) – pruský filozof, zakladatel německé klasické filozofie, stojící na pokraji osvícenství a romantismu.

Citáty [upravit]

V každém konkrétním učení o přírodě lze najít vědy vlastní znamená jen tolik, kolik je v něm matematika.

Ich behaupte aber, daß in jeder besonderen Naturlehre nur so viel eigentliche Wissenschaft angetroffen werden könne, als darin Mathematik anzutreffen ist.

Výchova je umění, jehož aplikace se musí zdokonalovat po mnoho generací.

Die Erziehung ist eine Kunst, deren Ausübung durch viele Generationen vervollkommnet werden muß.

Dejte mi hmotu a já vám ukážu, jak by z ní měl vzniknout svět.

Gebet mir Materie, ich will euch zeigen, wie eine Welt daraus entstehen soll.

• Dejte člověku vše, po čem touží, a právě v tu chvíli bude mít pocit, že to není všechno.

Dvě věci vždy naplňují duši novým a stále silnějším překvapením a úžasem, čím častěji a déle o nich přemýšlíme – to je hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. [1] .

Zwei Dinge erfüllen das Gemüt mit immer neuer und zunehmender Bewunderung und Ehrfurcht, je öfter und anhaltender sich das Nachdenken damit beschäftigt: Der bestirnte Himmel über mir, und das moralische Gesetz in

• Děti by neměly být vychovávány pro přítomnost, ale pro budoucnost, možná nejlepší stav lidské rasy.
• Lidé žijí nejdéle, když jim nejméně záleží na prodloužení života.
• Kdyby jednoho dne převzala naše vzdělání bytost vyššího řádu, pak bychom skutečně viděli, co z člověka může vzejít.

Pokud se zeptáte, zda nyní žijeme v osvícené době, odpověď bude: ne, ale žijeme v osvícené době.

Wenn denn nun gefragt wird: Leben wir jetzt in einem aufgeklärten Zeitalter? so ist die Antwort: Nein, aber wohl in einem Zeitalter der Aufklärung.

• Pokud trestáte dítě za zlo a odměňujete ho za dobro, pak bude konat dobro kvůli zisku.
• Existují některé mylné představy, které nelze vyvrátit. Je nutné předat bloudící mysli takové znalosti, které ji osvítí. Pak bludy samy zmizí.
• Mějte odvahu použít vlastní mysl.
• Když se vytratí spravedlnost, nezbude nic, co by lidem přidalo hodnotu.
• Ten, kdo se bojí, že přijde o život, si tento život nikdy neužije.
• Láska k životu znamená lásku k pravdě.
• Zdá se mi, že každý manžel dává přednost dobrému jídlu bez hudby před tím bez dobrého jídla.
• Morálka není učení o tom, jak bychom se měli dělat šťastnými, ale o tom, jak bychom se měli stát hodni štěstí.
• Moudrý člověk může změnit názor; blázen – nikdy.
• Tresty udělené v záchvatu hněvu nedosahují svého cíle. Děti se na ně v tomto případě dívají jako na následky a na sebe jako na oběti podráždění toho, kdo trestá.
• Neberte ostatní jako prostředek k dosažení vašich cílů.
• Nepřijímejte výhody, bez kterých se obejdete.
• Morálka je vlastní charakteru.
• Poezie je hra pocitů, do níž rozum vnáší systém.
• Básnická tvořivost je hra citu, vedená rozumem je dílem rozumu, oživovaného citem;
• Rozum nemůže nic kontemplovat a smysly nemohou nic myslet. Pouze z jejich kombinace může vzniknout poznání.
• Ode dne, kdy člověk poprvé řekne „já“, prosazuje své milované já, kdekoli je to nutné, a jeho egoismus se nekontrolovatelně snaží vpřed.

Je třeba uznat, že největší potíže, které utlačují morálně zušlechtěné národy, pocházejí z války, a to ani ne tak z té současné nebo bývalé, ale z nikdy neslábnoucích a dokonce neustále se zvyšujících příprav na budoucí válku. Na to jsou vynaloženy všechny síly státu, všechny plody jeho kultury, které by mohly být použity k dalšímu obohacení té druhé; všude dochází k velmi těžkému poškození svobody a mateřská péče státu o jeho jednotlivé členy se mění v nemilosrdně tvrdé požadavky, které jsou však oprávněné v obavách o vnější bezpečnost.

Man muss gestehen: daß die größten Übel, welche gesittete Völker drücken, uns vom Kriege, und zwar nicht tak sehr von dem, der wirklich oder gewesen ist, als von der nie nachzulassenden und so gar unaufezünstwerden zußen . Hierzu werden alle Kräfte des Staates, alle Früchte seiner Kultur, die zu einer noch größeren Kultur gebraucht werden könnten, verwandt; der Freiheit wird an so vielen Orten mächtiger Abbruch getan, und die mütterliche Vorsorge des Stateates für einzelne Glieder in eine unerbittliche Härte der Forderungen verwandelt, indes diese doch auch durch die Besertighrechrd Gesorgnis.

• Ti lidé, jejichž životy mají největší hodnotu, se nejméně bojí smrti.
• Může si ten, kdo se stane plíživým červem, stěžovat, že byl rozdrcen?
• Jedině vzděláním se člověk může stát člověkem.
• Respekt je pocta, kterou si nemůžeme odmítnout zasloužit, ať se nám to líbí nebo ne; možná to neprojevíme, ale vnitřně se nemůžeme ubránit pocitu.
• Osudem ženy je vládnout, údělem muže vládnout, protože vášeň vládne a mysl vládne.
• Schopnost klást rozumné otázky je již důležitým a nezbytným znakem inteligence a vhledu.
• Charakter je schopnost jednat podle zásad.
• Vychytralost je způsob myšlení velmi omezených lidí a velmi se liší od mysli, které se navenek podobá.
• Člověk se může stát člověkem pouze výchovou. Je tím, čím ho dělá jeho výchova.
• Člověk zřídka myslí na tmu ve světle, ve štěstí – na potíže, ve spokojenosti – na utrpení, a naopak vždy myslí ve tmě na světlo, v nesnázích – na štěstí, v chudobě – ​​na prosperitu.
• Člověk je svobodný, když musí poslouchat nikoli jiného člověka, ale zákon.

Základy metafyziky morálky [editovat]

Grundlegung zur Metaphysik der Sitten, 1785 [2]

Ve skutečnosti zjišťujeme, že čím více se osvícená mysl oddává myšlence na užívání si života a štěstí, tím dále je člověk od skutečné spokojenosti.

In der Tat finden wir auch, daß, je mehr eine kultivierte Vernunft sich mit der Absicht auf den Genuß des Lebens und der Glückseligkeit abgibt, desto weiter der der Mensch von der wahren Zufriedenheit abkomme.

Jednejte tak, aby se maxima vašeho jednání mohla stát základem univerzálního zákona.

Handle nur nach derjenigen Maxime, durch die du zugleich wollen kannst, dass sie ein allgemeines Gesetz werde.

Jednejte tak, abyste lidstvo, jak ve své osobě, tak v osobě všech ostatních, vždy považovali za cíl a nikdy s ním nezacházeli pouze jako s prostředkem.

Handle so, dass du die Menschheit sowohl in deiner Person, als in der Person eines jeden anderen jederzeit zugleich als Zweck, niemals bloß als Mittel brauchst.

Směrem k věčnému míru[editovat]

Zum ewigen Frieden, 1795

Pro samotnou válku není třeba žádných zvláštních motivačních důvodů: je zřejmě vštěpována lidské povaze a je dokonce považována za něco ušlechtilého, k čemu člověka žene ctižádost, a nikoli žízeň po zisku; to vede k tomu, že vojenská udatnost je považována za velkou bezprostřední hodnotu (u amerických divochů, stejně jako u Evropanů v dobách rytířství), nejen v době války (což je pravda), ale také jako příčina válka, a válka je často zahájena pouze proto, aby prokázala tuto udatnost; proto je ve válce samotné spatřována vnitřní důstojnost, takže i filozofové chválí válku jako něco, co zušlechťuje lidskou rasu, a zapomínají na slavný řecký výrok: „Válka je špatná, protože více vytváří zlé lidi, než je ničí. — Jak zdůrazňují kompilátoři Kantových šestidílných sebraných děl, citoval poslední aforismus v poznámkách k dílu „Náboženství v mezích samotného rozumu“, přičemž jej nepřipisoval Řekům, ale starověkým (wie ein Alter sagte), původ aforismu není znám [3]

Der Krieg aber selbst bedarf keines besondern Bewegungsgrundes, sondern scheint auf die menschliche Natur gepropft zu sein, und sogar als etwas Edles, wozu der Mensch durch den Ehrtrieb, ohne eigennützige daß Triebten Kriebges, zuseet sowohl, als den europäischen, in den Ritterzeiten) nict bloß, wenn Krieg ist (wie billig), sondern auch, daß Krieg sei, von unmittelbarem großem Wert zu sein geurteilt wird, und er oft, bloß um, jenen zugeu zei, in dem Kriege an sich selbst eine innere Würde gesetzt wird, sogar daß ihm auch wohl Philosophen, als einer gewissen Veredelung der Menschheit, eine Lobrede halten, uneingedenk des Ausspruchs „,D jenes Griechen s te macht , als er deren wegnimmt“.

Články o dílech [editovat]

• Viz v samostatné kategorii

Citáty o Kantovi[editovat]

„Co mě vždy udivovalo,“ řekl, „je hvězdná obloha pod našima nohama a Immanuel Kant v nás.“
„Já, Vasilij Ivanovič, vůbec nechápu, jak muž, který si plete Kanta se Schopenhauerem, byl pověřen velením divizi.“

poznámky[editovat]

1. ↑I. Kant. Kritika praktického rozumu. Závěr
2. ↑Základy metafyziky morálky
3. ↑http://filosof.historic.ru/books/item/f00/s00/z0000504/st003.shtml